Seether

Zpěvák, kytarista a textař Shaun Welgemoed je po matce Afričan, po otci Angličan a v době svého dospívání si jako mnoho jeho vrstevníků představoval, jaké by to bylo stát se skutečnou rockovou hvězdou. Na rozdíl od většiny z nich se ale proto rozhodl také něco udělat a tak spolu s bubeníkem Davidem Cohoem a baskytaristou Dalem Stewartem založil v květnu 1999 kapelu, kterou nazvali SARON GAS.

Jejich hudba byla od počátku silně ovlivněna BLACK SABBATH, DEFTONES, CREED a SILVERCHAIR, avšak SARON GAS se přece jen snažili o originálnější projev, založený především na osobním prožitku a vlastních zkušenostech.
Shaun Welgemoed ve svých textech zobrazoval skutečný život, jaký jej obklopoval a stejná byla i jejich hudba. Realistická, stylově rozmanitá a přitom dostatečně tvrdá. Síla a emoce se staly jejich největší devízou a SARON GAS se téměř okamžitě stali velkou nadějí současné jihoafrické rockové scény.

V roce 2000 podepsali nahrávací kontrakt s firmou MUSKETEER RECORDS a s respektovaným jihoafrickým producentem Brianem O'Shea-mem natočili za dva měsíce první studiové album, nazvané "Fragile''. Nahrávka přinesla kapele i první "hity" v podobě skladeb "69 Tea" a "Fine Again", z nichž především ta druhá vysoko bodovala v tamní národní hitparádě. Skupina aktivně cestovala po celé Jižní Africe a její koncerty měly mezi tamními rockovými fanoušky značnou odezvu. Takový úspěch neunikl americkému vydavatelství WIND-UP, kteří se SARON GAS uzavřeli smlouvu na 7 alb. Kapela se ještě v tom roce přemisťuje do USA a po dohodě s vydavatelskou firmou mění název na SEETHER.

Slipknot

Zrození bestie.. (1993-1996)
Všechno to vypuklo v roce 1993. Skupinka lidí se dala dohromady, aby společně založili skupinu Slipknot. V úplných počátcích byl hlavním bubeníkem Shawn, ale po příchodu Joeyho dal přednost perkusím. Právě Joeyho napadlo, že by kapela mohla mít 3 bubeníky. Název Slipknot nic neznamená a vymyslel ho Anders (ex-zpěvák), protože tak pojmenoval jednu písničku. V letech 1993 až 1995 byla sestava členů velmi nestálá a její důkladné popisování by zabralo 100 let. Po roce zkoušení a hraní v klubech po Des Moines, hlavně klubu Hairy Mary's, který tenkrát vlastnil Shawn, si vydali v roce 1996 na vlastní náklady album Mate. Feed. Kill. Repeat., které bylo produkováno Seanem McMahonem. Toto album stálo 15.000 dolarů a mělo zhruba 2000 kopií. Je sice pravda, že deska rozhodně díru do světa neudělala, ale pozornost několika lidí si rozhodně získala a o to šlo především. Potom dostal do kapely Shawn s Joeym a Mickem Coreyho, který se okamžitě zabydlel na postu zpěváka, což se samozřejmě nelíbilo Andersovi, což vyústilo v jeho odchod. Ze začátku nenosili (až na Shawna, který měl masku klauna snad už na porodním stole pozn. Corey(8)) Slipknot kombinézy a masky. To napadlo právě Shawna po několika koncertech. Paul, Shawn a Joey se v jednom rozhovoru zmínili o některých pravidlech, kterými se SlipKnoT řídí:

• "Nikomu na nic neodpovídáme"
  
  
• "Nezajímáme se o žádné trendy"
  
  
• "Hrajeme si co chceme"
  
  
• "Nenecháme cizím lidem žádný prostor k rozhodování o skupině"
  

V roce 1997 zasílají do Roadrunner Records demo s několika písněmi. Toto demo neuniklo pozornosti Rosse Robinsona, který kapelu okamžitě kontaktoval. Ikdyž Slipknot měli spoustu nabídek od jiných společností, vybrali si, k nelibosti kapely Mushroomhead, Roadrunner Records a začali nahrávat svojí druhou desku s názvem Slipknot na Indigo Ranchi v Kalifornii. SlipKnoT tak zakotvili na devíti chlápcích oblečených v kombinezách a surrealistických maskách. Také si každý určil svoje číslo a to takovéto: #0 Sid (DJ), #1 Joey (Bicí), #2 Paul(Baskytara), #3 Chris (Perkusionista), #4 James (Kytara), #5 Craig (Sampler), #6 Shawn (Bubny), #7 Mick (Kytara), #8 Corey (Zpěv). Jediný James na albu SlipKnoT nehraje, protože se ke zbytku smečky připojil až po nahrání desky.

Nováčci z Iowy útočí.. (1997-2000)
Album vyšlo 29. 6. 1999 a nikdo tehdy nečekal to, co se po jeho vydání ztrhlo. Slipknot se vydali na šňůru s Ozzfestem, kde poprvé vystupovali před opravdu velkým množstvím lidí a získali si zde velkou fanouškovskou základnu. Po Ozzfestu přišlo celosvětové turné k nové desce, kdy hoši poprvé zavítali i do Evropy. Deska i turné (jako všechny ostatní) měly velký úspěch. Skupina se kromě své brutalní hudby proslavila i svými live shows. Tyto shows jsou plné energie. Tehdy neexistovalo příliš skupin, jejichž členové by se na pódiu mlátili a dělali podobné zvrhlosti. Podle některých bylo celé to divadlo pouze marketingovým tahem k nalákání velkých mas fanoušků. Možná je to pravda, ale v tom případě to byl marketingový tah vskutku geniální. Vystihl to Rick Anderson z časopisu All Music Guide - "Myslíte si, že Limp Bizkit byli tvrdí? Slipknot je něco úplně jiného". V té době se taktéž hodně probíralo nepřátelství mezi Slipknot a Limp Bizkit, ale řekl bych, že to byla spíše pořádně nafouknutá novinářská bublina. Deska Slipknot slavila velký úspěch, protože se stala zlatou a po dvou měsících dokonce platinovou! Byla to první platinová deska nejen pro SlipKnoT, ale i pro label Roadrunner Records. Mimochodem, v roce 2006 toto album dostalo i druhou platinu.

Metalový gigant.. (2001-2005)
Až trochu utichlo to šílenství a koncertní šňůry, začali Slipknot pracovat na novém CD s názvem Iowa. To bylo jedno z nejočekávanějších CD roku 2001 a za mohutného podporování vydavatelství Roadrunner Records vyšlo ke konci léta. Před vydáním o něm Slipknot řekli: "Předchozí dvě desky jsme pojali v barvách, tohle je jen černo - bílé. A bude víc bolet. Je to, jako kdybychom otáčeli nůž ve vaší ráně." Joey Jordison: "Bude třikrát tak rychlejší, třikrát tak šílenější a třikrát tak brutálnější". Sliby se naplnily a deska přinesla mnoho koncertních hitů. Album také zaznamenalo obrovský komerční úspěch a hoši se vydali pochopitelně na další velké turné. Právě z tohoto turné pochází i dnes již legendární DVD Disasterpieces, které je tím nejúspěšnějším, co kdy kapela vydala (pouze v USA přes 3.000.000 prodaných kusů). Bylo natáčeno v Londýně a skupina na něm předvádí neuvěřitelně divokou show. Po vydání nového DVD se však stále častěji na veřejnosti objevovaly zprávy, že členové kapely jsou na sebe naštvaní a plánují rozpuštění souboru. V polovině roku 2002 skutečně nastala pauza, a i když samotní SlipKnoT prohlašovali, že se rozhodně nejedná o konec, média je, jak už tomu tak bývá, prohlásily za mrtvé.

Naštěstí se ale dohady a polopravdy nepotvrdily a hoši se koncem roku 2003 znovu sešli, aby nahráli další řadové album. Album, které mělo vrátit partu zvrhlíků z Iowy zpět tam, kam patří a ukázat všem pochybovačům ten největší prostředníček, jaký kdy viděli. Pro někoho bylo možná mírným překvapením ukončení spolupráce s Rossem Robinsonem, ale kapela se chtěla posunout dál. Nahrávání nové desky neprobíhalo bez problémů. Na skupinu byl vyvíjen velký tlak a nahrávání se nakonec protáhlo na 6 měsíců!! V průběhu nahrávání se navíc v opilosti pokusil o sebevraždu Corey Taylor, který poté několik let abstinoval. Posledním studiovým počinem skupiny se tak stalo album pojmenované příznačně VOL.3:(The Subliminal Verses), jenž je trochu jiné, než ty předešlé a je, co se týče náročnosti muziky, mnohem náročnější a vyzrálejší. Corey o albu řekl: "Někteří to album budou milovat a jiní nenávidět." Když Corey tyto slova pronášel, asi ani on sám nevěděl, jak pravdivou informaci tehdy pronesl. Tato deska se ihned po vydání vyšvihla na druhé místo nesmírně prestižního žebříčku Billboard 200. SlipKnoT také s příchodem posledního alba změnili mírně image. Po vydání Vol.3 se kapela vydala na dlouhé turné, kde strávila nejprve téměř celý rok 2004, a pak i kus roku 2005, kdy objížděla celý svět v rámci svého Subliminal Verses World Tour, které skupině přineslo spoustu krásných zážitků, ale i pár nepříjemných událostí.

Rok 2005 tedy zprvu nevypadal vůbec šťastně. Turné se kapele příliš nedařilo a různé problémy měli postupně téměř všichni členové kapely (Jim, Shawn, Paul, Chris, Craig, Corey). I přesto ale kapela procestovala téměř celý svět a i přes zmíněné problémy se jednalo asi o divácky nejúspěšnější turné v historii SlipKnoT.
V listopadu roku 2005 vyšlo Live CD s názvem 9.0: Live, jenž mapovalo všechen ten hluk, nenávist, intenzitu, divokost a bolest, kterou za sebou nechala 3. řadová deska a na ní navazující tour kapely. Album zaznamenalo skvělé prodeje a i u fanoušků si získalo docela velkou oblibu, i když se samozřejmě našli i nespokojení jedinci, kterým se nelíbil po 2 letém turné značně opotřebovaný Coreyho hlas. Toto CD bylo nahráváno na koncertech v městech Las Vegas, Phoenix a Dallas.

Čas odpočinku.. (2006-???)
Rok 2006 začal pro kapelu velmi dobře, protože se na SlipKnoT konečně usmálo štěstí a povedlo se jim na šestý pokus vyhrát cenu Grammy v kategorii "Best Metal Performance" za jejich singl k písni "Before I Forget" z prozatím posledního alba "Vol. 3: (The Subliminal Verses)". Jinak se však nedělo téměr vůbec nic, protože Corey a Jim odešli nahrávat nové album Stone Sour. I v tomto roce se však jedna velká událost objevila - SlipKnoT vydali 5. prosince roku 2006 nové DVD, pojmenované Voliminal: Inside the Nine. Zachycuje kapelu v dosud nevídaném světle a sumarizuje celý cyklus turné na podporu alba Vol.3: (The Subliminal Veres). DVD získalo solidní podporu u fanoušků po celém světě a rychle se stalo platinovým.

Tímto zatím dění kolem enigmy s názvem SlipKnoT, která mimochodem za dobu svého působení získala už neuvěřitelných 9 platinových desek jenom v USA, končí. Hoši ale ještě zdaleka nařekli své poslední slovo, protože na rok 2008 je naplánována další řadová deska!

The 69 Eyes

Psal se rok 1990 když vznikla v hlavách pěti helsinských mladíků oděných v černé kůži myšlenka založit The 69 Eyes. Nespoutaně mládí plné dynamického industriálu, hluku, chaosu a zlomených srdcí - to byly začátky těchto finských hudebníků. V roce 1999 však přišli s něčím novým - unikátní koncepcí gotické melancholiky s vlivy energického rock´n´rollu. S CD Wasting The Dawn tak vtrhla na gotickou scénu dlouho očekávaná čerstvá krev. Ale hlavně - zrodil se tak nový směr hudby, zvaný goth´n´roll. The 69 Eyes se tak stali žádaným spojovacím prvkem mezi takovými kapelami, jako jsou The Cult a Type O Negative.

V roce 2000 nejenže vyšlo bestofko dosavadní tvorby zvané Blessed be…, ale 'Oči' získali taky svoje vůbec první ocenění, zlatou desku za veleúspěšný singl Gothic Girl. Nedlouho nato vychází další známá singlovka Brandon Lee a kapela je nejfamósnějším finským hudebním magazínem zvolena nejlepší finskou kapelou roku a navíc ještě získali i ceny za album roku a píseň roku, to byla právě píseň Brandon Lee…na 2. místě se usídlila také jejich Gothic girl.

Následovala koncertní koncertní šňůra s britskými Paradise Lost a dvouroční přípravy na nové album, z čehož nakonec vzešlo Paris Kills. Toto je považováno za skutečně mistrovský kousek z dílny 69 Eyes. Je to naprosto harmonická, melodická souhra kytarek se zvukem kláves... Jako vystřižené z 80. let, které mají již k dokonalosti vyvinutý smysl pro melancholii.

''Je čas začít tančit v měsíční záři...'' a oni skutečně tančí. Paris Kills se na několik týdnů usadilo na 1. místě finských hitparád a už měsíc po vydaní se stalo zlatou deskou !! Potom následovalo koncertní turné po letních festivalech v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Itálii a přípravy na další placku. Ta vychází v září 2003 a pyšní se názvem Framed in blood - The very blessed of The 69 Eyes. Tradičně se ihned po vydání vyšvihne na vrchní příčky finské prodávanosti alb a 'Očka' objeli letní fesťáky znovu, a zastavili se dokonce i u nás ve Vizovicích na Masters of rock v roce 2004.

V září 2004 pak vydali nové album Devils.

Jejich další alba nesli nazev: Angels (2007) a zatím jejich poslední album s nazvem Hollywood Kills (2008)