Dimmu Borgir

Dimmu Borgir je melodicko- blackmetalová kapela pocházející z Norska. Název si vypůjčila od lávové krajiny plné tajemných jeskyní a skalních útvarů ležící na Islandu. Shagrath, Silenoz a Tjodalv zahájili činnost kapely v roce 1993. Krátce po tom, co se přidal Brynjard Tristan jako hráč na baskytaru a Stian Aarstad na pozici klávesisty se zrodili Dimmu Borgir. Jsou kapelou, jejíž úspěch se dá srovnat s takovými formacemi jako Emperor , Kreator nebo Cradle of Filth . Zvuk Dimmu Borgir charakterizují podmanivé klávesové melodie, agresivní kytary, rychlé ničivé bicí a vzteklý chrčivý vokál. Jsou hudebně inspirováni black metalem osmdesátých let a heavy metalem. Inspirace ale pochází také z oblasti vážné a elektronické hudby.

Dimmu Borgir počali svou kariéru vydáním 7" EP nazvaným Inn I Evighetens Morke ("Do věčnosti temnoty") u malého undergroundového labelu Necromantic Gallery Productions v roce 1994. To bylo vyprodané v několika málo týdnech a naznačilo počátek úspěšné a skvělé kapely. Dimmu Borgir účinkovali na blackové scéně teprve krátce, ale ke konci roku vydané první plnohodnotné album For All Tid se dočkalo velkého ohlasu. Album, nesoucí se v pomalém tempu a prosyceném atmosférou severské temnoty, vyšlo opět jen u malého vydavatelství- No Colour Records. Sestava na tomto albu byla: Shagrath- bicí a vokály, kytara ve skladbě "Glitterlind", Erkekjeter Silenoz- kytara a vokály, Tjodalv- kytara, Brynjard Tristan- baskytara, Stian Aarstad- klávesy a syntezátory. Na albu se podíleli i Aldrahn z Dodheimsgard a Vicotnik z Ved Buens Ende .

V roce 1996 vydala skupina u labelu Cacophonus records další plnohodnotné album Stormblast, které pokračovalo ve stylu For All Tid. I když Stormblast nebyl nijak velký pokrok, skupina se s ním dále zviditelnila a vydobyla si dobrou pozici na blackové scéně. Album vzniklo ve stejné sestavě jako For All Tid, pouze Tjodalv vyměnil kytaru za bicí, kterých se vzdal Shagrath. Pro první dvě desky Dimmu Borgir psali své texty v rodné norštině, po vydání Stormblast ale přešli na univerzální angličtinu. Tuto změnu skupina odůvodnila tím, že většina posluchačů norštině nerozumí a Dimmu Borgir jim tak nemůžou sdělovat své poselství a oslovit širší okruh publika. V roce 1996 Dimmu Borgir vydali ještě mini-CD Devil's Path pod záštitou labelu Hot Records, kde se tou dobou angažoval Shagrath, který byl odpovědný za značení a propagaci kapel. Devil's Path je EP se čtyřmi skladbami, z nichž jen dvě pocházejí z tvorby Dimmu Borgir. Na pozici baskytaristy na Devil's Path Tristana nahradil Nagash, který tou dobou působil ještě v Troll a The Kovenant . Chyběl zde také Stian Aarstad, jenž byl zaneprázdněn obchody souvisejícími s norskou armádou. Za klávesami ho zastoupil všestranný Shagrath.

V roce 1997 Dimmu Borgir vydali přelomové album Enthrone Darkness Triumphant. To bylo obrovským posunem oproti dosavadní tvorbě a dá se říci, že určilo podobu v současnosti velmi populárního atmosférického melodického blackmetalu. Na "Enthrone..." skupina předložila opravdu kvalitní materiál, díky nahrání v kvalitním studiu Abyss Petera Tagtgrena i kvalitní zvuk a vydání u velkého labelu Nuclear Blast zajistilo dostatečný náklad i propagaci. Album dosáhlo vysokých prodejních čísel- prodáno bylo více než 150 000 kusů. Vysoké prodeje ale způsobily, že mnozí začali Dimmu Borgir označovat za komerční skupinu. To ale není pravda. Skutečnost je, že hudba Dimmu Borgir přesáhla meze klasického blacku a stala se natolik zajímavou, že oslovila široké řady posluchačů. Dimmu Borgir se tak se svým melodickým, ale stále ještě drsným zvukem stali jedním z největších jmen v blackmetalu. Vydobýt si toto postavení ale nebylo nijak jednoduché. Skupina se však nijak nezpronevěřila temnému blacku, což dokládají i texty skladeb. Například ten k Tormentor of Christian Souls dokonce firma Nuclear Blast odmítla zařadit do bookletu. Album bylo nahráno ve stejné sestavě jako Stormblast.

Po nahrání "Enthrone…" kapela najala Astennua jako výpomocného kytaristu na živá vystoupení. Shagrath, který na albu zastával pozici druhého kytaristy, se totiž potřeboval plně soustředit na hlasový projev. Astennu, původem z Austrálie, tehdy pracoval v Norsku na svém sólovém projektu Carpe Tenebrum a spolupracoval i s The Kovenant . Zanedlouho se ale stal plnohodnotným členem Dimmu Borgir. Během turné k "Enthrone..." měl problémy s účinkováním na koncertech Stian Aarstad a byl proto vyhozen. Aarstad se potom připojil k jiné blackové formaci Enthral . Jeho náhradníkem se stala Kimberley Goss, která již v minulosti hrála v kapelách Therion , Ancient a v současné době v Sinergy . Po velice krátké době však kapelu opustila, ve skutečnosti tedy byla pouze nájemným hráčem. Novým klávesistou se stal Mustis, mladík, který dosud v žádné významnější kapele nepůsobil. Mustise do kapely přivedl Shagrath, který se s ním znal již od počátku roku 1998. Prvním jeho vystoupením s kapelou bylo Dynamo Open Air 98.

V roce 1998 byla u Nuclear Blast vydána reedice debutového alba For All Tid. Od původní verze se liší vedle počtu vyrobených kusů také barevným obalem a bonusovými skladbami Inn I Evighetens Morke I. a II. ze stejnojmenného singlu. Ve stejném roce vyšlo také specielní mini-CD Godless Savage Garden, obsahující dvě nové skladby, dvě znovu nahrané skladby z For All Tid, cover verzi Metal Heart od Accept a tři živé nahrávky. Toto album bylo myšleno pouze jako vyplnění času do vydání dalšího plnohodnotného alba. "Godless..." bylo ale vyhodnoceno tak dobře, že získalo i nominaci v norských cenách Grammy- Spellemannsprisen v kategorii metalové album. Dimmu Borgir se dokonce objevili v norské televizi, kde živě vystoupili se skladbou Grotesqury Conciled z alba "Spiritual...". Vítězi se však nakonec stali The Kovenant s albem Nexus Polaris.

Nahrávání nového alba Spiritual Black Dimmensions probíhalo znovu ve studiu Abyss Petera Tagtgrena. Skupina připravila devět nových skladeb, z nichž jedna- Phantasmagoria byla již uvedena při živém vystoupení na Dynamo Open Air 98. The Insigt And The Catharsis se zase ještě před vydáním alba objevila na kompilaci Beauty In Darkness Vol.3.

1. Března 1999 bylo oficiální datum vydání alba Spiritual Black Dimmensions. První dodávky byly ihned rozebrány. Dimmu Borgir albem "Spiritual..." také potvrdili, že stále patří mezi pravé extrémní skupiny a nijak svou hudbu nepodřizují komerčním úspěchům. Materiál tak byl oceněn jak zarytými příznivci tak i těmi, kdo pochybovali, jakému stylu se skupina bude věnovat. Sestava při nahrávání "Spiritual..." byla: Shagrath- vokály, Erkekjetter Silenoz- kytara, Astennu- kytara, Tjodalv- bicí, Nagash- baskytara, Mustis- klávesy a syntezátory. Po nahrání alba se kapelu rozhodl opustit Nagash, který se chtěl plně věnovat skupině The Kovenant , ve které působil souběžně s Dimmu Borgir. Jeho náhradou se stal Simen Hestnaes (I.C.S. Vortex) z kapely Borknagar , který již coby host zpíval v několika skladbách na "Spiritual...". Nejdříve pouze odehrál několik koncertů jako nájemný hráč, ale ke konci roku 1999 se Simen stal plnohodnotným členem.

Měsíc po uvedení "Spiritual..." Dimmu Borgir spolu s Old Man's Child vydali split album Sons Of Satan Gather for Attack, na kterém Dimmu Borgir zastupoval singl Devil's Path. Ve stejném měsíci vyšlo také nové album Astennuovy kapely Carpe Tenebrum , na kterém se podílel také Nagash (vokály). Obě alba byly vydány u společnosti Hammerheart Records.

Na počátku koncertního turné 1999 se pro neshody v osobních i muzikantských názorech rozhodl kapelu opustit Tjodalv. Ten měl tehdy dost starostí se svou rodinou, kvůli narození dítěte totiž vynechal už několik koncertů v roce 1998. Hledání náhrady nebylo nijak těžké, protože se kapele do svých řad podařilo zlanařit velkého Nicka Barkera, dřívějšího bubeníka Cradle of Filth . Nick nedávno vystupoval s Borknagar na jejich Kings Of Terror Tour a tak se s členy Dimmu Borgir již dobře znal. Současně Nicolas pracoval i na projektu Lockup, jehož album Pleasure paves sewers vyšlo na konci roku 1999. Shagrath hodnotí Nicolase takto: "Nicolas je samozřejmě mnohem profesionálnější bubeník než Tjodalv. Skládání se Nick sice přímo neúčastní, ale podílí se na veškerých aranžích a naši hudbu pořádně nakopl."

Dimmu Borgir původně plánovali nahrát nové album již v březnu roku 2000. Kapela již dokonce měla na březen a duben objednané studio Abyss pro nahrávání zatím nepojmenovaného alba. Nahrávání se ale nakonec nekonalo, protože kapela potřebovala více času na dokončení nového materiálu. Dostávali se tak do časové tísně vzhledem k plánovanému datu vydání a situaci komplikoval ještě fakt, že Nicolas stále bydlel v Anglii a nemohl dojíždět do Norska tak často, jak by bylo třeba. V této době se také udála další změna v sestavě, když byl vyhozen kytarista Astennu, kvůli nezájmu o kapelu. Jeho náhradu Dimmu Borgir našli v Galderovi ( Tom Rune Andersen), kytaristovi a jediném stálém členovi další norské blackové formace Old Man's Child . Shagrath k tomu říká: "Byl to odjakživa náš dobrý kamarád, známe se již dlouhá léta. Poté, co jsme vyhodili Astennua se Galder doslechl, že budeme potřebovat nového kytaristu. Tak za mnou zašel, projevil zájem stát se členem, hodili jsme o tom menší řeč a bylo! Chtěl se zkrátka podílet na chodu nějaké profesionálněji pojaté kapely se stálou muzikantskou sestavou."

V této sestavě Dimmu Borgir na podzim roku 2000 začali ve studiu Fredman Fredrika Nordstroma nahrávat nové album Puritanical Euphoric Misanthropia. Skupina znovu vytvořila skutečné mistrovské dílo se silnou atmosférou. Na albu Puritanical Euphoric Misanthropia přinesli dosud nevídaně propracovanou a agresivní hudbu. Do studia si kapela dokonce pozvala strunnou část Gothenburgského symfonického orchestru, který částečně nahradil klávesy a hudbě vtiskl zcela nový rozměr. Výsledná nahrávka dosahuje téměř dokonalosti- od perfektní práce kytar Galdera a Silenoze po dynamické Mustisovy klávesy. Bubeník Nick Barker celý materiál žene vpřed zničujícím tempem bicích, zatímco Vortexova basa ho dunivě podbarvuje a jeho hlasové party skvěle doplňují Shagratovo rozzlobené chrčení. "Puritanical..." bylo bezesporu dosud nejočekávanějším albem Dimmu Borgir a určitě splnilo, ne-li překonalo i ty nejdivočejší představy. Díky "Puritanical..." se skupina také konečně stala držitelem norské Grammy Award.

V březnu 2001 skupina vyrazila na koncertní turné, kde svůj nový materiál prezentovala fanouškům z celého světa. 18. května se tak dostalo i na české fanoušky, když Dimmu Borgir dorazili do pražské akropole. Ke konci roku 2001 bylo vydáno živé mini-CD nazvané Alive In Torment, obsahující pět živých nahrávek z turné 2001. To bylo ovšem pouze malým předkrmem, protože na květen 2002 Dimmu Borgir připravili vydání svého prvního DVD. Nese název World Misanthropy a na dvou DVD discích obsahuje mnoho živých záznamů, videoklipy, rozhovory a další materiály. Digipack verze obsahuje navíc ještě speciální mini CD.

Po vydání DVD skupina začala pracovat na materiálu pro nové album Death Cult Armageddon. Nahráno bylo opět ve studiu Fredman, mezi březnem a květnem 2003. Dimmu Borgir se rozhodli nic neponechat náhodě - na skládání alba pracovali po dva roky, ještě před odchodem do studia vytvořili vlastní předprodukci a majestátní symfonický zvuk nahrávky zajistili angažováním 46-ti členého Pražského Filharmonického orchestru. Stejná sestava jako na předchozím veledíle Puritanical Euphoric Misanthropia navíc zajišťuje velmi kvalitní hráčské výkony. A Death Cult Armageddon, vydaný 8.9.2003, očekávání nezklamal. Skupina se vydala opět trochu jiným směrem, ve skladbách slyšíme i dosud nepužité prvky, zvuk alba je barvitější a jednotlivé skladby se vzájemně více liší. Celkově je album opět velmi zdařilé. Za Death Cult Armageddon Dimmu Borgir podruhé získali norské ocenění Grammy. Ke skladbě Progenies Of A Great Apocalypse skupina natočila svůj první profesionální videoklip, který byl jako bonus zařazen na digipak a DVD-A verze alba. Po vydání alba se skupina opět vydala na celosvětové turné a dokonce se zúčastnila amerického Ozzfestu.